Zvony
Zvony
M I M O Ň S K É Z V O N Y
O původním mimoňském kostele ani o jeho zvonech nevíme mnoho, neboť při celoměstském požáru 11. června 1806 shořela také radnice včetně městského archivu v ní uloženého. Zachránily se alespoň některé církevní písemnosti, které tehdejší farář Josef Christoph Bothe (syn mimoňského sládka), oba kaplani, Anton Schneider (též mimoňský rodák), Franz Blasius Girschik (narozený v Ústí nad Labem) a zvoník Thum, ukryli před ohněm do sklepa fary, rychle je zasypali hromadou písku a v poslední chvíli z již hořící fary utekli.
Díky jim je známo alespoň to, že za katolického faráře Davida Ignatze Klehra, původem z Mimoně, který zde působil v letech 1651 až 1656, byly v roce 1655 posvěceny dva zvony. První ke cti svatých Petra a Pavla vážil 3 centy a 66 pfundů, což je přibližně 219,-kg. Druhý zvon svatých Jiřího a Agapita měl hmotnost 7 centů 30 pfundů, to je přibližně 449,-kg. Oba byly částečně z nového materiálu a částečně ze starých zvonů o nichž však není dochována bližší informace. Farář Klehr v roce 1656 přesídlil do Benešova nad Ploučnicí, kde zůstal čtyři a půl roku, po nichž se stal kanovníkem u svatého Víta v Praze na Hradčanech, kde potom zemřel 2. května 1672.
Za přestavby kostela v letech 1661 až 1663, kterou vedl litoměřický stavitel Santini Bossi a financovali majitelé mimoňského panství bratři Franz Edmund a Dominik Ignatz Putzové, byl obstarán zvon na samostatně stojící věž, která byla kostelní zvonicí. Šlo pravděpodobně o starší zvon, pořízený již roku 1577 v Mladé Boleslavi, tehdy ještě za luteránského pastora Michaela Tylenuse. Na Velikonoce 1686 pukl 109 let starý zvon z roku 1577 a musel být přelit v Mladé Boleslavi zvonařem francouzského původu Jeanem Briqueiem. Přelití zvonu obstaral farář Wenzel Franz Mönich, který 22. dubna 1668 vysvětil novou kapli Svatého (Božího hrobu). Přelitý zvon vážil 21 centů a 19 pfundů, tedy asi 1.311,-kg, počítáme-li že 1 cent byl tehdy přibližně 62,-kg a 1 pfund asi 0,50 kg. Byl dokola opatřen latinským nápisem "In DIVIDVae TrInItatI Deo patrI IngenIto fILIo VnIgenIto et spIrItVI sanCto"(Božské Trojici, Bohu otci, vtělenému Synu jednorozenému a Duchu svatému), v jehož chronogramu byl zvýrazněnými římskými číslicemi uveden letopočet 1686.
V neděli 24. července 1689 světil pražský biskup Ignatius Dlauhoweský z Longovilly celý dokončený církevní areál na Kostelním vrchu s kostelem, zvonicí, hřbitovem o čtyřech nárožních kaplích archandělů (Gabriela, Michaela, Rafaela a Uriela) a páté umrlčí kapli svaté Honory a s novou farou. Den předtím, v sobotu 23, července 1689, vysvětil také všech pět mimoňských zvonů. Největší z nich vážil 16 centů a 13 pfundů, což je zhruba 998,- kg. Při této slavnosti, která trvala celý týden od 19. do 25. července roku 1689 bylo biřmováno celkem 3 700 osob ze širšího mimoňského okolí.
Od roku 1772 visel v takzvané svaté (sanktusové) věžičce na střeše kostelní lodi malý zvonek odlitý roku 1770 zvonařem Janem Jiřím Kühnerem v Praze. Je jediným, který po požáru 11. června 1806 byl nalezen ve spáleništi kostela téměř neporušený, ostatní zvony, které byly zavěšeny ve zvonici věže se žárem roztavily. Obnovovanému kostelu daroval 27. dubna 1807 dobrodinec, pan Anton Pietsch ze Hvězdova, zvon "umíráček" označený německým nápisem "Sterbenstunden-Menschenleid halle ich zur Ewigkeit"(poslední hodinu lidské bolesti zním k věčnosti). Pod ním visel zvonek darovaný Mimoni pražským obchodníkem Ignatzem Ludwigem narozeným v Mimoni. Bylo na něm napsáno "Mein Dasein schuf die groꞵe Feuerstbrunst, die Niemes fast ganz in Flammen brachte und tausend Menschen von Gewerb und Kunst zu jammervollen Bettlern machte (moje bytí připomíná velký žár ohně, který téměř celou Mimoň uvedl do plamenů a tisíc lidí od řemesla a umění učinil žalostnými žebráky). Takzvaný nový zvon, zasvěcený svatému Florianovi, ochránci před ohněm, darovala hraběnka Eleonora Hartig rozená Coloredo, vdova po zemřelém mimoňském osvíceneckém hraběti Franzi Hartigovi de Paula, která se osobně angažovala při hašení požáru. Zvon vážil 20 centů a 96 pfundů (což je asi 1.288 kg). Všechny zvony odlila Anna Kühnerová v Praze. Materiál k nim byl částečně nový, částečně bylo využito slité hmoty dřívějších zvonů. Potom co byly se slávou a jásáním zavěšeny do nové zvonové stolice v opravené věži, zněly k radosti všech obyvatel města po celou jednu hodinu.
Na jaře 1834 se na novém zvonu objevila trhlina, a přestože byl opraven, neměl již původní čistý tón. Proto ho tehdejší farář Adalbert Würfel nechal v listopadu 1837 odvézt do Prahy k přelití u osvědčeného mistra zvonařského Carolla Bellmanna, který k jeho přelití použil materiálu prasklého zvonu. Dne 9. února 1838 pertoltický povozník Josef Knobloch odvezl z Prahy přelitý zvon svatých Petra, Pavla, Jiřího a Agapita spolu se zcela novým "klekáníčkem" svatého Josefa. Druhého dne, 10. února 1838 v půl desáté dopoledne, dovezl oba zvony do Mimoně. Odpoledne byly zvony prozatímně uloženy na hřbitov u kostela. Velký zvon vážil 25 centů, tedy asi 1550,-kg a malý "klekáníček" svatého Josefa 4 centy a 96 pfundů, což odpovídá přibližně 296,-kg.
Pro zavěšení zvonů, kvůli němuž muselo být zvětšeno jedno z věžních oken, byl vybrán 11. březen 1838, den devětatřicátých narozenin mimoňského hraběte Franze Hartiga. Dopoledne v půl deváté se konala velká zpívaná mše, po níž měl farář Würfel slavnostní řeč. Potom z kostela vyšlo procesí k následujícímu svěcení zvonů. Na hřbitově se natěsnalo velmi mnoho věřících z Mimoně i z nejbližšího okolí. Nejprve byl na lanech vedených přes kladky vytažen na věž velký zvon a po něm zvon malý.
Při klekání před slavností Jména Ježíšova 3. ledna 1871 se přetrhlo srdce velkého zvonu. V kovárně bylo opraveno a zvon dostal železnou kolejnici. Při zvonění v předvečer svátku Narození Panny Marie, tedy 7. září 1878, se roztrhl řemen, na němž viselo zvonové srdce velkého zvonu, které naštěstí při svém pádu nikoho nezranilo. Když se vyzvánělo při procesí o Božím Těle 1896, prasklo pravé ložisko velkého zvonu, ale čepy se udržely na železné kolejnici, což zabránilo pádu zvonu.
Za první světové války byly 30. srpna 1916 rekvírovány nejprve malý zvon o váze 414 kg a po něm i velký zvon vážící 1.400 kg. Spouštění každého z nich trvalo asi půl hodiny a pověřena jím byla českolipská stavební firma Jisba. Vojenská správa z Litoměřic byla přímo posedlá získáváním zvonoviny pro výrobu děl, takže si vzala také malý zvonek ze hřbitovní kaple, který vážil pouhých 48 kg. Další tři zvony z věže byly sejmuty dne 24. července 1917, takže zůstal jenom nejmenší zvon, aby bylo vůbec možno něčím vyhlásit poplach nebo odzvonit "umíráčkem". Obě rekvizice zvonů se velmi citelně dotkly veřejného mínění a nálady mimoňského obyvatelstva.
Po první světové válce byla uspořádána veřejná sbírka na pořízení nových zvonů. která vynesla přibližně 70.000,-Kč. Nejprve, již v roce 1921, byl dodán chomutovským zvonařem Richardem Heroldem 35 kg vážící "umíráček", který byl zavěšen do severního koutu vytvářeného severní stěnou věže a východní zdí kostelní lodi, jak je ještě dnes patrné podle dochovaného třmenu na němž byl zavěšen. Měl na sobě nápis "Sterbenstunden-Menschenleid halle ich zur Ewigkeit", stejný jako byl na původním umíráčku darovaném 27. dubna 1807 panem Antonem Pietschem z Hvězdova.
Další zvony odlilo broumovské zvonařství Oktava Wintera 21. dubna 1923. Z Broumova je do Mimoně přivezl 27. května 1923 povozník Wagner, po linii své matky potomek někdejšího povozníka Knoblocha z Pertoltic, který dovezl 10. února 1838 předchozí zvony od pražského zvonaře Carolla Bellmanna. Nové zvony z Broumova byly čtyři. Velký o váze 1.396 kg, mariánský o hmotnosti 614,50 kg, svatý Josef vážící 304 kg a malý zvon, dar katolického lidového svazu s hmotností 79 kg. Požehnání svátečně ozdobených zvonů se konalo před kostelem, a ještě téhož dne, 27. května 1923, byly zvony kladkostroji vytaženy na věž. Po jejich zavěšení prvně vyzváněly v 16 hodin a 15 minut na památku padlých ve světové válce, která tehdy ještě nebyla zvána první světovou...
Nové zvony od Oktava Wintera ale na věži nezůstaly ani dvacet let. Nastala druhá světová válka a s ní přišly opětovné rekvizice zvonů. Z věže byly 14. března 1942 nejprve sejmuty dva zvony pořízené na jaře 1923 v Broumově a 16. března 1942 to byly další dva zvony obětované pro potřeby válečného zbrojního průmyslu. Ponechán byl opět pouze malý zvonek pro možné vyhlášení poplachu.
Nyní jsou ve věži umístěny jenom dva zvony. Malý má na sobě reliéf ukřižovaného Ježíše Krista a nápis "Ioann Georg Kühner-fudit me Praga 1770" (Johan Georg Kühner ulil mě v Praze 1770). Je to s největší pravděpodobností ten, který od roku 1772 visel v sanktusové věžičce na hřebeni střechy kostela a vydržel i pád do jeho spáleniště při celoměstském požáru Mimoně dne 11. června 1806. Velký zvon je ozdoben reliéfem archanděla Michaela a opatřen nápisem "Gegosen von Anton Nowotny Temeshvar 1913-N 3788 Erfindung von Anton Nowotny" (ulito Antonem Nowotnym, Temešvár 1913-N 3788 vynález Antona Nowotneho). Oním "vynálezem" jsou snad míněny malé otvory ve tvaru velkého písmene "S" uspořádané v řadě vytvářející věnec okolo horní části zvonu po jeho obvodu. Něco podobného se u jiných zvonů nevyskytuje a mimoňský větší zvon je tak jinde nevídaným, skoro unikátním. Jak a kdy se tento zvláštní zvon do Mimoně dostal není oficiálně známo. Traduje se, že po druhé světové válce, snad ještě v roce 1945, kdy mimoňským nádražím projížděly vlaky, které z Německa odvážely různý materiál zpět do evropských států, v nichž byl uloupen. Na jednom z vagonu vlaku, který zde zastavil, spatřili Mimoňští vhodný zvon. Je prý možné, že si ho, ne zrovna čistým způsobem, přivlastnili, ale je to pouze nepotvrzený dohad či snad legenda předávaná ústně. Jaká byla skutečnost, to se již asi neprokáže ani nevyvrátí.
Oba zvony byly zavěšeny na pevno, nepohybovaly se a byly rozeznívány údery elektricky poháněných kladívek. Dne 23. června 2020 firma Impuls-B z Ostravy - Staré Bělé nově upravila zavěšení obou zvonů tak, aby se při zvonění opět rozhoupávaly. Zároveň byly pootočeny asi o 45 stupňů, aby údery jejich srdcí směřovaly do jiných míst na okraji zvonů a nevytloukaly zvonovinu stále na stejných místech. Během těchto úprav došlo také na zvážení a přeměření zvonů, přičemž bylo zjištěno následující. Malý zvon (z ulitý roku 1770 v Praze) váží 40 kg a má průměr 435 mm, větší zvon (z uherského Temešváru, což je dnešní Timisoara v Rumunsku) je o hmotnosti 280 kg a jeho průměr je 790 mm. Oba dva nově zavěšené zvony pak prvně zvonily při začátku poutní mše v neděli 28. června 2020.
Kromě zvonů je na věži mimoňského kostela instalována elektronická zvonkohra. Není sice skutečnou zvonkohrou, protože její melodie nejsou vyluzovány zvonky, ale linou se jen zprostředkovaně z reproduktorů. Obsahuje však mnoho melodií, které se různě střídají. Elektronická zvonkohra se z kostelní věže poprvé rozezněla 27. listopadu 2015.
ZVON NA KAPLI SMÍŘENÍ
Dalším mimoňským zvonem je zvon umístěný v sanktusové věžičce kaple Smíření na Křížovém vrchu. První pojmenování tohoto místa ale bylo Šibeniční vrch, neboť zde až do 15. července 1765, kdy císařovna Marie Terezie svým dekretem vydaným v rakouském Innsbrucku odňala menším městům hrdelní právo, bývalo mimoňské popraviště. Na jeho místě byl 3. března 1846 vztyčen první, tehdy ještě dřevěný kříž, a pro návrší se potom vžilo pojmenování Křížový vrch. Kaple na místě bývalého popraviště byla postavena během pouhých tří měsíců. Úprava terénu s kopáním základů začala 20. srpna 1931, dne 13. září byl slavnostně položen základní kámen a vysvěcení kaple se konalo 15. listopadu 1931. Zvon byl do věžičky zavěšen 21. října 1931. Kostelík v konstruktivistickém slohu budovala německá evangelická církev, nyní slouží pod názvem Kaple Smíření Československé církvi husitské.
ZVONY NA KAPLI SVATÉHO (BOŽÍHO) HROBU
Po dokončení stavby Božího hrobu v roce 1667 byly obě věžičky ambitové kaple opatřeny menšími zvony na nichž byl nápis: "Anno 1664 goss mich Miklas Löw in Prag" (roku 1664 ulil mě Mikuláš Löw v Praze), který tam odléval zvony od roku 1654 do roku 1710. Zvon levé, severní věžičky však již v roce 1684 praskl a byl téhož roku přelit v Mladé Boleslavi, zřejmě francouzským zvonařem Jeanem Briqueiem. Stejně jako o dva roky později, roku 1686, prasklý 109 let starý zvon mimoňského kostela, pořízený roku 1577 luteránským pastorem Michaelem Tylenusem. Přelitím se hmotnost zvonu zmenšila z původních 103 pfundů (přibližně 51 kg) na 83,50 pfundů, což je asi 42 kg. Přelitý zvon vyzváněl do roku 1742, kdy se na něm objevila další trhlina, a proto byl roku 1743 ulit zvon nový, jak dokládal nápis "Anno 1743" umístěný na něm v reliéfu Kalvárie se třemi kříži.
Již dlouhý čas roztržený zvon z pravé, jižní věžičky, vážící 57,50 kg byl sejmut dne 16. července 1892 a 6. září 1892 poslán za účelem výměny ke zvonaři Heroldovi do Chomutova. Od něho byl 7. prosince 1892 přivezen 59 kg vážící nový zvon, za nějž město zaplatilo 190,- zlatých. Na jedné straně měl zobrazen kříž a na druhé straně nápis: „Ulito od Julia Richarda Herolda v Chomutově roku 1892“. Nový zvon byl posvěcen mimoňským farářem Franzem Czakertem první neděli po Velikonocích 9. dubna 1893 na jméno svatý Jan Evangelista. Zvony byly postupně odebrány v letech 1916 a 1917 za první světové války.
Místo rekvírovaných zvonů byly pak obstarány dva nové. V kapli Svatého Božího hrobu je 22. května 1921 při slavnosti Nejsvětější Trojice, což je pohyblivý svátek, vysvětil mimoňský vikář Bernard Glaser. Větší zvon váhy 56,-kg zůstal ve věžičce Božího hrobu a menší zvon, "umíráček" o hmotnosti 35,-kg našel svoje místo v rohu tvořeném severní zdí kostelní věže a východní stěnou kostela, kde je dodnes zachován třmen, na němž byl zavěšen. Další zvon, kterým byla doplněna kaple Svatého Božího hrobu byl vysvěcen 2. dubna 1922 opět vikářem Bernardem Glaserem. Zvon kapli daroval textilní továrník Ludwig Müller (později Severka). Oba dva zvony spolu poprvé vyzváněly při velikonoční slavnosti Vzkříšení na jaře roku 1922.
Oba zvony z věžiček kaple byly ukradeny někdy začátkem šedesátých let 20. století, dost možná, že při celkové likvidaci hřbitova okolo Božího hrobu v dubnu 1961. O tom jsem ale v městských kronikách nenašel nejmenší zmínky. Kde a jak skončily zůstává dodnes nezodpovězenou otázkou. Od té doby je kaple již asi více než šedesát let beze zvonů.
MALÝ ZVON NA MĚSTSKÉ RADNICI
Ve střešní věžičce bývalé radnice na náměstí visel také malý zvonek určený pro vyhlášení požárního poplachu. Byl tam instalován pravděpodobně při obnově vyhořelé radnice po požáru města z 11. června 1806. Kronikář Josef Franz Tille na přelomu 19. a 20. století napsal, že zvonek není již po dlouhá desetiletí používán. Jako poplašný zvonek, byť zřejmě nepoužívaný, asi přečkal bez úhony válečné rekvizice první i druhé světové války. Zmizel dosti krátce po druhé světové válce, kdy byla, někdy počátkem padesátých let 20. století, věžička z radniční střechy odstraněna. Ani o tom se však poválečné kroniky města nezmiňují. Bylo to přibližně čtyřicet let předtím, než byla někdejší klasicistní radnice 30. června 1986 v 18:25 hodin letního času trhavinami demolována.
ZVONEK NA HŘBITOVNÍ KAPLI
Hřbitovní kaple vybudovaná roku 1876 byla vybavena malým zvonkem "umíráčkem" již asi při její výstavbě. V kronikách města a další literatuře se mi podařilo dohledat pouze to, že rekviziční komise vojenské správy z Litoměřic, která 30. srpna 1916 zabavila dva kostelní zvony z roku 1837 od pražského zvonaře Carolla Bellmanna si ještě navíc odvezla malý, 48,- kg vážící zvonek ze hřbitovní kaple. Zda byl později nahrazen dalším zvonkem a zda i ten přečkal druhou světovou válku, se mi nepodařilo dohledat. Hřbitovní kaple sloužící jako márnice, není používána od roku 1980, kdy bylo zastaveno pohřbívání na horní, straší části hřbitova založené na bývalém poli pekaře Groha roku 1871.
Z různých zdrojů
(Tilleho "Dějiny Mimoně", "Heimatbuch der Stadt Niemes","Česká Numantia" pana Osvalda Honse a z knihy čtyř českolipských autorů "Mimoň v zrcadle staletí")
NOVÉ ZVONY PRO MIMOŇ
V úterý 20. prosince 2022 byly v 9:16 hodin před mimoňský kostel svatých Petra, Pavla, Jiřího a Agapita přivezeny, na větším přívěsném vozíku taženém silnějším osobním autem, dva zcela nové zvony vyrobené na přání zákazníka. Oba dva zvony odlila v pátek 2. prosince 2022 renomovaná zvonařská dílna ECAT Campane v severoitalském městě Mondovi, ležícím přibližně 70 km od Torina. Je to zvonařství s dlouholetou tradicí, která se datuje již od roku 1404! Jejich výrobu obstarala Mimoni "na míru" firma Impuls-B z Ostravy-Staré Bělé, která je do Mimoně také dopravila. Po naložení zvonů je odvezla z Mondovi v pondělí 19. prosince 2022 v 16:45 hodin navečer a již druhého dne, v úterý v 9:15 hodin dopoledne, byly zvony po téměř 1 200 km dlouhé cestě na místě. Putovaly přes Milano, Trento, Brennerským průsmykem v Alpách, směrem na Innsbruck, München, Plzeň, Prahu a Mnichovo Hradiště.
Při jejich příjezdu bylo sice v Mimoni náledí, které lehce zkomplikovalo vykládací manipulaci, avšak přesto byly již po poledni zvony pomocí řetízkového jeřábku a paletového vozíku nainstalovány na ocelové stojánky umístěné v přední levé části kostelní lodi. Zde setrvají až do druhé poloviny května 2023, kdy budou po vysvěcení litoměřickým biskupem zavěšeny výsuvným autojeřábem do zvonice ve třetím poschodí kostelní věže. Potom tyto italské zvony dostanou česká zvonová srdce a prvně by měly vyzvánět 27. května 2023 v 16 hodin a 15 minut, tedy přesně sto let potom, co byly v Mimoni naposledy zavěšeny nové zvony ze zvonařství Oktava Wintera pořízené v Broumově. Tehdy zvonily na počest padlých ve světové válce která ještě nebyla zvána první světovou, neboť druhá se neočekávala... Tyto zvony se ovšem roku 1942 staly předměty dalších válečných rekvizicí. Letos, na stoleté výročí jejich zavěšení, by měly nové zvony znít na památku všech Mimoňských, kteří během uplynulých sta let zemřeli.
Větší zvon bude zasvěcen hlavním patronům mimoňského kostela, Petru a Pavlovi. Je na něm zpodobněn reliéf těchto světců i s jejich typickými atributy, klíčem v ruce svatého Petra a mečem v ruce svatého Pavla. Po ním je latinský nápis "Sancti Petre et Paule, orate pro nobis" (Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás). Na druhé straně je znak města Mimoně, které na výrobu zvonů věnovalo podstatnou částku, 1 000 000,-Kč (z celkových 1,100 000,-Kč), jako kompenzaci za loňský převod kaple Svatého Božího hrobu, včetně okolního pozemku, do majetku města. Pod znakem Mimoně je český nápis "Město Mimoň L. P. 2023. Na památku 100 let od posledního zavěšení zvonů" Dolní obvod zvonu je při okraji lemován latinským nápisem "Vivat deus unus et trinus in cordibus nostris" (Nechť žije Bůh trojjediný v srdcích našich). Pod horní korunou zvonu je v pásku lipových ratolestí jako symbolu české státnosti po jeho obvodu malý nenápadný nápis Fundere ECAT Mondovi (odlito v ECAT Mondovi). Naši státnost připomínají též hlavičky českých lvů zpodobněné na koruně zvonu. Zvon je vysoký 988 mm bez koruny, největší průměr má 1 056 mm a váží 680 kg.
Menší zvon je věnován Panně Marii, královně míru, je opatřen jejím reliéfem a pod ním nápisem "Regina pacis, ora pro nobis" (Královno pokoje, oroduj za nás). Na druhé straně je logo společenství slova Božího s nápisem "Societas verbi divini, Misio A. D. MMXXIII Mimoň" (Společnost slova Božího, misie L. P. 2023 Mimoň) Na dolním okružním pásu po obvodu zvonu je latinský nápis "Sola lingua quisque intelligt amor est" (Jediná řeč, které každý rozumí, je láska). V hořením pásku je opět nenápadný název výrobce. Na zvonové koruně jsou hlavičky andílků. Zvon má výšku 745 mm bez zvonové koruny, největší průměr 890 mm a hmotnost 415 kg. Zavěšovací koruny obou zvonů jsou vysoké 180 mm.
Zvony jsou ze slitiny mědi a cínu, tedy z bronzu, v němž převažuje měď, avšak každé zvonařství do slitiny přidává ještě menší podíl jiných kovů, údajně zinku, stříbra (po případě obojího) či jiných, ale to je již přísně střeženým výrobním tajemstvím každého zvonolijce. Jen informativně lze uvádět, že v čase odlévání mimoňských zvonů byla cena 100,-kg zvonoviny okolo 100.000,-Kč, takže větší zvon svatých Petra a Pavla přišel asi na 680.000,- Kč, a menší zvon mariánský asi na 415.000,- Kč. Oba zvony jsou skutečně krásná a důstojná umělecká díl.
Během následujících měsíců do vyzdvižení zvonů na věž je možno si zvony prohlédnout v běžných hodinách otevření kostela, nejlépe po mši, či v jiném čase dohodnutém na faře. Můžete také přispět malou částkou do pokladničky se sbírkou na jejich zavěšení (na příjezd a práci potřebného autojeřábu se již od dárců sešlo 7.000,-Kč) a na motor který bude zvony pohybovat, což bude ještě nutno uhradit. Na oba dva zvony si můžete také sami zazvonit přiloženou dřevěnou paličkou a slyšet jejich nádherně velebné tóny f ˡ a gisˡ nebo se u zlatavě zbarvených zvonů vyfotografovat. Po jejích zavěšení do zvonice věže to již nebude možné, neboť zvony budou rozhoupávány lineárním elektromotorem a jejich zvonění v neočekávaném čase by bylo slyšet po celém městě. Navíc zvony nebudou již tak snadno přístupné. Využijte proto těchto příležitostí, které se v Mimoni naskytly po sto letech a za našich životů se již zřejmě opakovat nebudou!
autor: Jiří Šťastný, spolek Historie Mimoňska